Je podzim všude kol a teskno po kraji
a mlha bílá stromy obetkává.
Na cestě rudé listí voní hořce mdle.
Má duše snivá, tesknivá a plavá...
Svou cestou kráčím, smutný poutník, do dáli.
A v duši zpěv mi léta dosud tiše zpívá.
Tak je mi divně, teskně nevýslovně,
jak tomu, smrt kdo svojí tuší, bývá.