Na starý dům si vzpomínám,
v něm obýval jsem mansardu,
již dávno tomu, trosky let.
Tam se mnou strádal kamarád.
Kdys náhle klesl na chodbě
a skonal – raněn mrtvicí –
Já tehdy nemoh pochopit,
proč spěšně tak mne opustil,
jak by se na mne rozhněval.
Však příští noci jsem ho zřel,
jak vešel do mé světnice
a na srdce mi položil
trs bleděmodrých kopretin