Když Anděl světla v jitřním zátřpytu
v nach zadech’ květný kalich blankytu,
můj pohled pohladil jí spící tvář.
Však teď, kdy západ v okno vlíbal zář:
sním u klavíru vzpomínaje na ni
a ruce blouzní mořem zadumání
na vlnách kláves, na něž soumrak schvívá.
Má duše v rudě skvoucí říze zpívá.