Šeřík sladce voní
z rozzářených zahrad;
odpočívám v trávě;
čekám věrně,
zda mne zrak tvůj najde.
Slunce žehná s nebes,
piji jeho světlo,
krev má žhavě dychtí
po tvém klíně
pohádkové slasti.
Teď se blíží kroky
jako úsměv písně.
Tys to, nejmilejší?
Přece přišlas?
Šeřík vděčně voní...