Ó moci všecko pochopit a spiati
v svou hruď – to chtěl bych – byť za cenu žití,
všem duším rozumět a ve všem tvorstvu býti
a všemu teplo svojí krve dáti.
A tvořit, tvořit, bez minula tíže,
vše radostí a láskou prožhnout cele,
sám sebe zapřít, býti tvorstvu blíže,
mít jenom Vesmír sobě za přítele.
To chtěl bych, v tom bych utonout chtěl zcela,
dát čistší smysl všemu žití kolem
a zváti radostí, co dřív se zdálo bolem,
být velkou náručí, jež svět by objat chtěla.