Ó, chtěl bych zpít se tvýma rtoma mdlýma,
v nichž vidím sladké růže pučeti!
V tvých očích svůdný paprsk léta dřímá,
tvé boky stvořeny jsou jen pro objetí...
Ó, ženo, ženo! Co mne k tobě jímá?...
Dech fial cítím z úst tvých voněti –
Ó, chtěl bych zpít se tvýma rtoma mdlýma,
jež podobny jsou růží poupěti.
A chtěl bych zlíbat tvoje hnědé vlasy –
v nich usnout hustě jimi zahalen,
by hlava má po bouřích oddechla si
a snila chvilku léta žhavý sen.