Z temnoty hvozdu v dumách svých
vyšla a šla kol oken mých.
Vyhléd’ jsem: spěla cestou svou,
pěla si píseň milostnou.
Do temnot hvozdu zašla zas –
v šlépějích jejích zbyl snů jas.
Zavírám okno: myslí mou
spěje v dál s písní osudnou.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.