Jak líné tělo roztoužené ženy
tak sladkých vůní, svůdných, opojivých
mdle dýší tóny nervy rozdrážděny,
jež z piana se řinou kláves tklivých.
A ještě kdesi v dálce mdle se chvějí,
a dissonance nad vším bolně šílí,
jak bysi zbloudil večer ve aleji,
v níž vrhá měsíc chladný paprsk bílý.