Městem noc kráčí.
Měsíční odlesk vchází v můj pokoj.
Do pláště stínu halí se domy,
osleplá okna civí jak oči strašidel z temnot.
Ale ti, kteří za nimi žijí,
trpí neb hynou?! –
Ospalec lampář zhasíná světla:
Paprsek prchá mřížemi sadu,
ukryl se za zdí spícího dvorku.
Nyní – slyš, v blízkém průchodu domů,
v temnoty pasti,
o pomoc kdosi zoufale volá
do hluché noci.