Dědina dřímá v závoji přítmí,
usnula pole; u nebes brány
hlídkují hvězdy.
V měsíčném svitu mlží se střechy,
ani krok chodcův nebudí ticha
vesnických domků.
Jenom z tmy stráně jarý smích zazněl
od staré hrušně, u níž se sešli
zamilovaní.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.