Noc nyvá krajem kráčí zticha,
v svých loktech hýčká květy spící
a zlaté hvězdy do tmy dýchá
a měsíc snící.
Své sličné tváře zadumané
nad květinami něžně chýlí
a občas úsměv s rtů jí skane
jak motýl bílý.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.