Ach, juž nikdy, nikdy více.
Ba, tys chtěla mne mít ráda:
Šli jsme spolu, netušíce,
jak se souží srdce mladá.
Ale nyní –
jsme tím vinni!
Příliš hluboko jsme zřeli
v naše nitro obnažené,
zatím, co se v prsou chvěly
touhy vášně, bezejmenné.
Nyní chladné
žití vadne.
Zakryj svoje svěží líce,
zakryj svoje čistá ústa,
nebudu jich líbat více;
moje duše je už pustá.
Nechci šálit
nech, se vzdálit.
Vždyť mně je tě, děcko, líto,
že jsem zničil mládí tvoje,
slyšíš, probůh, odpusť mi to:
zoufalé jsou srdcí boje.
Teď však temně
nechoď ke mně!