Ty cudné oči dumavé
lesk měly luny stonavé.
Já měl ty její oči rád,
když večer vcházel do zahrad.
Já v jejich stínu sladce snil
o dálném kraji modrých vil.
Kde kvetou rubínové sny
pod okny bílé princezny. –
Ó, její ručky jako sníh
sepjaty dřímou v lilijích.
Ach, nestvořena pro žití
musela zraky zavříti.
Teď v ráji vábní andělé
jí hrají písně na celle.