Dešťové kapky
v noční tmě klepaly na sklo
lhostejných oken.
Vyděšen procit’ jsem v loži,
naslouchal v dálku:
supění vlaku...
A zoufalý hvizd,
jak sjížděl by v propast,
proťal mi duši,
a žhavé dvě oči
strašily ve tmě.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.