Tvůj vlas je jako samet mdlý,
jak noc, jež v luny paprsku se v řece zrcadlí.
Tvůj vlas tak voní omamně
polibky zrosen, v noční tmě
do snů vždy kyne mně.
Chci zabořit v něj hlavu svou,
chci utopit v něm bolest svou,
v něm bolest svou, v něm smutek svůj,
ty tmavý vlase, vlase můj...