Skip to content
1877–1955

NEBESKÝ PŘÍPITEK

Emanuel Lešehrad

Vysoko v blankytu mizí mohutný vznešený orel. To je má vesmírná touha! Na jeho perutích ležím, zářivě blažený člověk nesený k hostině bohů...

Nad moři, nad vrchy, městy, nad vírným života shonem, v nejvyšších myšlenek sídlech bohové trůní, bohové všech dob a tvorů.

U stupňů duchové krásy, u stupňů poznání pravdy snáší se vznešený orel s břemenem lidským, káže mi stoupati vzhůru.

Vcházím v střed světlého kruhu, nahý a pokorný člověk, shlížím se ve tvářích bohů, které mou zrcadlí bytost jako hlaď širého moře zrcadlí zdrobnělé hvězdy.

Naslouchám zmnoženým sluchem o řádu vesmírném písni, kterou sfér hudebník hraje k slavnostní hostině božské.

Na stole hodovním vidím, v bezmezném slavnostním sále vodu, vzduch, hlínu a oheň, věčnou to potravu bohů.

Zastřená žena se blíží ke mně, jenž v pocitu zbožném ve středu božského kruhu oslněn jasností stojím.

Podává na uvítanou zářivý sluneční pohár, abych moh’ připíti bohům blaženým plamenným douškem.

Oběma rukama zvedám k ústům svým, žíznícím stále, nebeský hořící pohár: piji a piji a piji.

Vznešená vesmírná moudrost hasí mou pozemskou žízeň. Opojen závratným douškem kácím se u stupňů bohů.

V chaloupce na kraji lesa procitám k všednímu žití, slyším křik lidí a zvířat, slyším zpěv nerostů, rostlin.

Rozumím pojednou jasně všemu, co vůkol se děje, co dříve zmatkem se zdálo, co dříve zastřeno bylo.

Pronikám duchovým zorem prahory, bezedná vodstva, v etherné moře se dívám k nejzazším, nezřeným hvězdám.

Prapocit božství mne prochvěl, prožehl celou mou bytost, žilami protéká světlo, mozek můj sílí a jasní.

Mohu teď naslouchat stále o řádu vesmírném písni, kterou sfér hudebník hraje k slavnému božskému kvasu.

Slyším ji v tikotu ptáka, který se ukládá k spánku, slyším ji v oráčů práci, kteří jdou za svojím radlem.

Slyším ji v uličním shonu velkého rušného města, slyším ji v hukotu strojů, v soptění ohnivých vrchů.

Slyším ji v tanečním reji, slyším ji v umrlčích síních, nemohu zbavit se nikdy čarovných písně té zvuků,

za kterých v nadšení hvězdném připil jsem z poháru slunce v nesmírném slavnostním sále bohům všech časů a tvorů.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
NEBESKÝ PŘÍPITEK · Emanuel Lešehrad · Poetry Cove