Někdy vítám u stolu lásky hosty
všech ras, národů, kultů,
to je svátek nitra, řekl bych jarní slunovrat,
který koloruje mi obzory ducha,
motýli cizokrajných pásem mne obletují,
neznámá květena udivuje cit vůní,
trhám vzácné krystaly hlasů...
V každé rozmluvě klíčí vzdálená oběžnice,
sesílá vidmo na útes života,
luští osudnou šarádu,
vede k slunnému Olympu nebo ke Gehenně,
odhaluje evangelium srdce nebo je zaclání,
tká svůj motýlí den nebo noc.
Proto miluji u svého stolu hosty,
jako různotvárnou oblohu, ozařovanou stopami světel