Pěstuji hnědé kosatce
v melancholické zahrádce.
Lehounce voní noční tmou.
Oblaka mléčná nebem jdou.
Je vlažná noc. A světnice
plá v modrém lesku měsíce.
Já sedím němý v ústraní
a tisknu hlavu do dlaní.
A bílá Paní s korunou
teď vchází dveřmi v jizbu mou,
co v okouzlené zahrádce
se rozvíjí mé kosatce.