Pod mými okny v záhonech
spí kosatce v svých modrých snech.
Mdlou vůni roní hebkou tmou.
V dál beránci mlh nebem jdou.
Je vlažné přítmí. Světnicí
se řine světlo zářící.
Sním zadumaný v ústraní
a hroužím čelo do dlaní.
A bílá Paní s korunou
jak vánek vchází v jizbu mou;
té chvíle kosatce mé sní,
že kvetou září měsíční.