Nebe modré jako snění,
kvetoucí sad bílý celý,
kráčím se svou ženou v dálku,
zpátky zříme roztesknělí.
Slunce v barvách květin hýří,
vůkol na sta tuch zas raší,
a ty dálky stále vábí,
stále k sobě duši naši.
V hrudi vlní se nám moře,
a ta dál tak svůdně plaje...
Za námi říš tichých snění
a před námi drsné kraje.