Pod oblohou dumající
zahradou jdou při měsíci
nyvé, tklivé ženy.
Plachým krokem náměsíčné
přicházejí ženy sličné
jako okouzleny
k vodotrysku, který kvílí
ve večerní svaté chvíli,
časně po západu,
k luně, něžnou láskou jatý,
která jako leknín zlatý
pluje ve tmě sadu.