Jak obraz světelný ze stínů vyrůstají
střech sedla, věží sbor a přemýšlivé sady
a mosty přes řeku a budov pestré řady,
jež žití truchlohry i veselohry tají.
Toť dávné bludiště, v němž lidé nalézají
bud život nebo smrt, jež chystá léčky, zrady,
však také nadšení a naděje, jež všady
za okny obydlí jak květy rozkvétají.
Již slunce uléhá na lože pozlacené,
a náhle zvonice soumrakem navštívené
nad městem zkoušejí svůj koncert melodický.
Tma roste... Moře střech, báň, hroty věží s kříži,
jak městem kráčí Noc, se v propast stínů hříží:
Teď hvězd se dotýká hrad s dómem gigantický!