Od rybníka zněl dlouho smích,
když zahradou jsem večer šel,
a v stromech teskný vánek ztich,
a obzor nachem zrůžověl.
A pak se ještě dlouho chvěl
na chladných vlnách jezerních
sentimentální, bledý smích,
když zahradou jsem večer šel.
Pak kdesi v dáli odumřel,
a bledý měsíc v tmách se mih’.
Mně v duši ještě dlouho zněl
sentimentální, bledý smích.