Nad knihou básní dumám, uvažuje
co mrazných ohňů vkleto dříme v ní.
Svět v kapce... Výkřik duše, která pluje
Snu křídly k sadům zářných zhvězdění.
Co chtěl jsem? Zaznít smutných očí lyrou,
zpít pohled duhou květů dum a tuh,
jak v čisté zdroje stoupat v bolest sirou,
byť úsměv na rtech v černý krystal ztuh’;
v dál cizí zvolat, pozdrav ozvy míti,
a marným ždáním hledat výrazy,
jak zbožný poutník nitry bratrů jíti,
v chrám srdcí věšet snění obrazy. –
Mne osud zlákal sráznou stezkou, hložím,
v můj štít vryl odznak ran mých tragický.
Svůj deník duše komu v ruce vložím?
Svou Odyseu!... Román lyrický.