Vyšel jsem před mnoha lety,
jinoch s nadšeným srdcem a blouznivou hlavou,
tehdy chtěl jsem víc než mohl jsem umět,
hledal jsem oporu v učenců knihách.
Nenaleznuv však po čem jsem toužil,
nedbal jsem oněch pramenů klamných,
svěřil se života mocnému proudu,
zavrhl cizí vlivy a vzory,
neboť jsem poznal, že jedině život,
vlastní můj život je bohatým zřídlem,
z kterého mohu čerpati stále
nejhojněji a nejpůvodněji,
v kterém je skryta odpověď na vše,
po čem můj duch se tázal a lačněl,
které mi skýtá posilu, víru
k další tvorbě, jež čekala na mne
jako milenka s náručí sladkou.
Tehdy jsem našel vlastní svou cestu,
po níž kráčím osaměle a hrdě,
nepotřebuji nikoho následovati
(nedbám, co závistní hlupáci žvaní
s papouščí moudrostí o mně)
nestarám se též o chválu, hanu,
spokojen tím, čím mne učinil život,
v souladu s vesmírem, v souladu s lidmi,
pracuji o svém básnickém díle,
niterném životopise,
v kterém se obráží svět,
jak jsem ho prožil.