Jak vzdorně vítr svištěl
a plaché srdce plálo,
když na lodi jsem vyplul,
zpit zlatou prškou slunce
na plecích moře.
V ní nedočkavé touhy
a naděje jsem vezl.
Loď křepce plula. Ptáci
se vznášeli kol ráhen
za smíchu moře.
V dál zámořskou jsem vyjel,
bych dospěl k nové zemi;
a hruď se blahem dmula,
když pěl jsem v tanci blesků
v náruči moře.
Své srdce dal jsem větru;
teď mohu blažen sníti.
Neb nalezl jsem štěstí
a novou domovinu
na vlnách moře.