Na svojí toulce lesem zeleným
jsem zabloudil na tichou pěšinu,
kol níž po obou stranách trčely
jak vážní kmeti staré modříny.
Občas se žlutý motýl zamihl
v modravém přítmí hustých haluzí,
jimiž se draly sporé paprsky
na zelenavý, kyprý koberec.
V tom zaslechl jsem z blízké houštiny
nějaký vzdech a praskot haluzí –
já potichu keř nízký rozhrnul
a spatřil párek selských milenců,
již kráčeli z vesnice do města
a šeptali si slova milostná.
Chvíli jsem hleděl na ně v údivu,
pak potichu se stranou odplíživ,
bych nezkazil jim krásný okamžik,
jsem zašel spěšně hlouběj do lesa.