Kráčeli jsme pestrým luhem.
Slunce žhnulo v modrém nebi.
Moje ruka tiskla její.
Kráčeli jsme jako děti.
Pojednou mne oslovila:
„Rci, co je to vlastně jaro?“
A v mých očích plálo štěstí.
Ptáci pěli z nízkých hájů.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.