Kráčeli jsme zkvetlým luhem.
Vzduch byl krásou provoněný.
Něžně jsem jí tiskl ruku.
Šli jsme spolu jako děti.
Pojednou mne oslovila:
„Řekni, co je vlastně jaro?“
Hledě v její oči, děl jsem:
„Jaro? To jsi ty, má lásko.“
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.