Já rozloučil se se všemi,
jež miloval jsem na zemi
a spěšně vyšel. –
A ani jsem se neohled,
zda za mnou někdo kráčí,
až zahlédl jsem dole svět
z perspektivy ptačí...
Před domem stála matka má,
lomila za mnou rukama;
já z mraků hlavu nachýlil
a slyšel její smutný kvil:
„– proč odešel, proč odešel,
můj zlatý syn?“
Na to jsem utrh’ v nebi květ
a spustil v její klín...