Můj život pozemský byl smutný, zapjatý,
však můj duch blouznivý byl vždycky světlý, smělý,
a jeho perutě ku vzletu rozpjaty
pod lunou nachovou unyle zrůžověly.
Já lásky nepoznal! Můj otec bohatý
a matka nemocná nad mojim tělem bděli,
já plakal, umíral, jak dřišťál rozťátý,
a všechny síly mé pomalu odumřely.
A jak jsem býval dřív před lety mlád a statný,
tak nyní skláněl jsem svou rozpoltěnou hlavu,
a větry truchlivé v mých větvích písně lkaly.
Teď ležím v příkopu mdlý, trouchnivý a špatný,
mé svěží lupeny mi divé vichry vzaly:
A kolem beder svých už cítím růsti trávu.