Ty, jenž jsi touhou vznítil srdce mé,
má prsa kopím Lásky probodl,
viz, v pokornosti klečím před tebou.
V své dobrotě jsi ke mně sestoupil,
bys oči slepé rozžeh’ viděním;
v dík hříšné ruce jsem ti zasvětil.
Můj Bože, pohleď, jak v zlém zármutku
se zpíjím víry vínem ohnivým,
jež sklidit dals’ mi na své vinici.
Vím, Otče, hruď má tebe nehodna,
mé oči klamné, lživé, nevděčné,
mé ruce špatně učí modlit se,
přec pro můj život trudný, nešťastný,
i pro vše rány, jež mne postihly,
žár pekla, hrůzu pochyb v nitru mém,
měj slitování s duší dítěte.