– V dne očích zbled’ nach západu.
Pojď, vyjdeme si do sadu.
Tam v loktech Luny rozvíjí
se bílý zázrak lilií,
a víly k flétnám vánků mdlých
jdou tančit do míst setmělých,
kde dřímou třpytní ptáci.
– Kraj zasel modrou náladu.
Pojď zpívat květům do sadu.
Mhou víly šílí v tancích svých,
jim vlasy vlají v záblescích.
A zámek v lesku večera
se koupá v oku jezera,
jež střeží plameňáci.
– Slyš jilmů šerou baladu.
Pojď, půjdem’ tančit do sadu.
V snu vodotrysk lká večerem.
Spí něžný blankyt s jezerem.
Nech rozkvést, milá, nyvý smích
v mých čekajících liliích