Slunce a větry a skály, zázračné vody, úrodná země, pomozte mi vyřknouti modlitbu díků
za zázrak žití. Na vlídném chlumu se tyčím, stepilá sosna, jak jinoch nadšený žitím,
pohledem objímající nesmírné dálky, čekaje v odevzdanosti hrdinné víry nepohod vítězných zkoušek, pohody přátelských darů,
za všechno stejně jsa vděčen, odměnou maje, že mohu růsti, těšit se z oblaků, země,
zpívat. Ptáci jsou slova mé chvály, vůně jsou dechem mé hrudi, motýli prolétající větvemi mými
úsměv můj tlumočí kraji, který mne přátelsky hostí vláhou a světlem, oblečen v slavnostní řízu
květnatých lučin. Na vlídném chlumu se tyčím, vznešená sosna, spínám své kořeny v zemi,
spínám své haluze k nebi pokorně šeptám: „Člověče – bože, mravenče – bože,
odlesku věčného jitra, nepomíjivý, obměnný, protože nutný, v bratrském spříznění sladkém tulím se k tobě
v radosti, bolesti soudruh, který se proměnil kouzlem v Přírodu samu. Klíčem svých kořenů skrytých
Zemi chci otevřít tobě, zázračnou chemickou dílnu, v které se schystává strava pro tvoje tělo, v které se hromadí kovy, v které se topivo tvoří,
v které se krystaly rodí kamenů vzácných, v které je přípravna tajná všemožných barviv milliard květů, jimiž se honosí země.
Povědět chci ti, ó bratře, tajemství živelné mízy, která jak zelená šťáva rostlinstvem proudí, která jak rudá krev teče žilami tvorů, která jak třpytný jas jiskří nerostů nitrem.
Posléze pohlédni vzhůru k zářivým hvězdám, stejný vše ovládá zákon plození nekonečného: v blankytu světy se rodí,
pod zemí rostliny klíčí, nerosty bují, na zemském povrchu tvorstvo slavně se rozplemeňuje
od prášku živočišného k člověka stupni, koruně tvorstva. Zázračný světe, vesmíru květino skvělá,
plovoucí na vlnách modrých etherných moří, v pravěkých stvoření dobách v kalich tvůj lačný slétl prach zaniklých planet
bloudící od hvězdy k hvězdě, oplodnil lůno tvé žírné, možnost mu skytl vývoje přerůzných tvarů, přenesl z bývalých světů zárodky živné
v mladý svět nový, aby tam počal, někdejší život kde přestal. Díky ti, Vesmíre mocný,
za každou formu, již tvoříš života schopnou v tajemné přírody dílně z prvků a ústrojných látek,
nedáváš zaniknout nikdy nesmrtné hmotě, činíš nás v podobách různých, účelných, na svém vždy místě, účastny zázraků jsoucna,
které v nás, vůkol nás žijí, ve světu světy zas tvoří, slavíce vzkříšení stálé skrytého božství.“
Cookies on Poetry Cove