Do prázdné kašny hledí hlouček stromů,
jež na dláždění kreslí hravé stíny;
vzduch tetelí se horkem léta líný
před zrakem oken starosvětských domů.
Klid ulic vzruší auto prchající...
Křik dětí s dvorů... kolovrátku steny...
Vchod chrámový je vlídně otevřený,
by mohli vstoupit plaší prosebníci.
Však večer v tklivém zvonů poblouznění
se paláce a chrámy, domy mění
a pohádkových tvarů nabývají,
jak by se z mlhy mrákot probudily
a starodávný život znova žily,
jenž zazděn v jejich němých zdech se tají.