Můj celý život tobě patří,
mé zlaté sny a kraje víl,
já dal ti svoje něžné srdce,
jež umíralo v horečkách.
Ty záříš jako bílé slunce
nad spící hládí mrtvých vod
a házíš svoje sladké světlo
do hlubin, kde má duše sní,
jež líbá tvoji sladkou záři,
tvou nekonečně sladkou zář.
A v mojich rukou kvetou růže,
tvou čistou láskou rozvité:
když líbáš moje kalné čelo,
když celuješ můj chmurný vlas,
a voní.... Jako krásná báje
mne okouzlila láska tvá
a ovinula moje skráně
duhovým věncem z lilijí.
Ty vzkřísila’s mé mrtvé touhy,
ty uzdravila’s choré sny
dotekem svojich rudých retů.
Můj život tobě náleží,
anděli, duší vyprošený,
serafe v parách růžových
na prahu netušených rájů.