Smírný podzim zamyšlený
jako moudré vrásky stáří.
Zchřadlé listí hřbitovně čpí
jako věnce na oltáři.
Kostry stromů rozpínají
suché paže ustarané
k slunci, jež jak monstrance je,
která v kadidle chmur plane.
Severák si odříkává
dušičkové litanie.
Srdce steskem rozchvívané
v prsou zvonu temně bije