Již šero mdlé,
mdlé, zamlklé
na město se snáší
v mhách usnulé.
A vítr lká,
štká zdaleka,
jak ztracená touha
člověka.
Sad, opuštěn,
do oken jen
list žlutavý hází
jak mrtvý sen.
U okna sním
nad žitím svým:
sten zimní jím vane
jak sadem tím
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.