Ve zlaté záři hřející
lze vidět v květech smějící
se klidnou vlídnou vesnici.
Kol luka, háje tesknící,
kde bloudím s duší pějící,
s úsměvy štěstí na líci.
A prostřed nivy vonící
ční hřbitov s pustou zvonicí
stříbrné tony ronící.
Jen večer, když v hvězd směsici
se lesknou hvozdy šumící
zní krajem vzdechy tesknící.
To kraj mé duše blouznící,
jež sní ve zlatém měsíci
o touhách, láskách tisíci.