Zde bledé Dryady vždy v létě hrají si,
pějíce arie kvetoucích palouků
a čistých myšlének, jež k nebi stoupají,
jak bílí motýli křídloma chvějíce.
Hvozd vánky šepotá, jež z moře linou se,
by vášně chladily svým něžným pocelem!
Hvozd kvílí, naříká, pak šumí nadšeně
do vzduchu zlatého, jehož se dotýká.
Modravé pahorky se v dálce stmívají...
Pan starý pod strání se válí na trávě
a píská na loutnu do letní krajiny
a vábí Najady, jež sedí na břehu
zelených potoků, šumících lukami,
kde kvetou blatouchy a bzučí čmeláci...