Ten šedý hvozd už na vše zapomněl;
zapadly doby, které bolely.
Je červen. V stráni javor rozpučel.
A země září všemi barvami.
Ztracené stezky hledám pod strání.
Co zbylo z toho, co jsem uschoval?
Ten šedý hvozd se tuším zapomněl,
když zahalil se v roucho sváteční.
A pláče spadly s větví šumících.
Ty hnijí v mechu dávno setlelém.
A vidím tady dámy galantní,
jak na provázku vedou mopslíky.
A země voní. To je nezvyklé.
A moje duše celá zmatena
pokleká zbožně v záři sluneční
a líbá vroucně kalich blatouchu.