Všechno žití
ve věčný se prostor řítí
v křivce:
zříš ji prchat k nebi s ptáky,
k zemi sjíždět šípem blesku
v bouře třesku;
Vesmír jí se pohybuje,
staví cesty, hory, sluje,
žene vody jejich poutí,
dny v prach hroutí,
myšlenkami v mozku svitne,
písmem kmitne,
zjevuje se v kresbě lící,
v písni snící:
tvůrčí křivka,
všeho vzruch,
přímka-kruh.