Všechno žití
ve věčný se prostor řítí
v křivce:
zříš ji stoupat k nebi s ptáky,
zříš ji sjíždět šípem blesku
v bouře třesku;
po zemi se plazí hady,
oživuje všechno tady,
vede vody jejich poutí,
dny v prach hroutí,
myšlenkami v mozku svitne,
písmem kmitne,
zjevuje se v kresbě lící,
v písni znící:
tvůrčí křivka