Tvé vlasy tknuly se dnes mojích skrání,
a ruce hledaly se v bázni zas,
divný pocit strachu přepad nás
tak záhadně a z nenadání...
Nevím proč. A jak. Ve tichu mdlém
jsme seděli jak ve snu, oněmělí,
naše ruce pohnutím se chvěly
v neurčitém šeru modravém.
Tolik jsme si chtěli vyprávět
o štěstí a našem milování,
však kalný zrak a oněmělý ret,
a jak by srdce proměněno v led,
jsme neplakali ani...