V slunečním vedru dřímají hvozdy,
u cesty, která pokryta prachem,
povadlé trávy sklánějí stébla
k vyprahlé zemi.
Časem se mihne šedivá káně
nad polem hnědým, zbrázděným pluhem;
brzy však ticho obrovské napne
klamné své sítě.
Silnicí zvolna zaskřípe povoz,
vozka jde pěšky, práská svým bičem,
kobyly větří v dusivém parnu
po doušku vody.
V slunci se lesknou vesnické chýše,
pár kachen kejhá na líné řece,
a v zlatém vzduchu výskavě zpívá
rozmarný skřivan.