Šedivá mračna se plíží
velkými, černými okny
do zpustlých a trouchnivých minstrů.
A nikdo už nevěří v spásu,
a nikdo už nejde se modlit. –
Než naše rty povadlé dýší:
Pane pomoz nám v bídě!
Pane sešli nám světlo,
sešli nám anděla Víry! –
Marně! Skláníme hlavy
na vychrtlá, kosmatá prsa.
Neb chapadla temnoty rostou
a muka nám hyzdí tvář dále
a v srdci nám bují květ Vzdoru.
Ó, století hnusu a mdloby!
My Hrdí ti vrháme výtku
v tvář šklebnou na Vyšinách Času,
za všechnu tu trýzeň a bídu,
jež nasilos’ do našich srdcí,
těch dobrých a dětských a smutných,
jež v plamenech pekel teď ryčí –
to tobě pomstu a kletbu,
Století satanské, lživé!