Ach, Klotildo, ty bílá jako sníh!
Tys dítě dosud, bůh ví, co tě čeká:
snad kruté bouře, které v dobách zlých
tak z nenadání přijdou na člověka,
snad život, který sotva ještě znáš,
ti zlomí tvoje oči zádumčivé,
snad Příroda, jíž ve snu nasloucháš,
ti hodí k nohám dítě neduživé.
O, nebesa! Ó, Lásko! Jaký sen!
Ach, duše s duší se tak často mine,
a ku konci je život otráven:
Tak jak ta láska všechno v světě hyne!