Den zmíral. Něžná, v šarlatovém světle
šla po mém boku. Pod bříz haluzemi
jsme v hovoru šli v trávě šerem vzkvetlé,
až noc, jak černý pták, se snesla k zemi.
Čas rozloučil nás. Opět večer nyvý.
Zde bloudím. Čekám, zdali zjeví se mi.
Však nadarmo. Stín luny zádumčivý
jen prochází se pod bříz haluzemi.