Když život náhle v nás se vzruší
a jako moře uchvátí
svou vlnou mozek náš i duši
ve písně svojí závrati,
když vposled hořký kal na retu
nám odliv jeho zanechal,
a v srdci našem rozchví se tu
zas dávný stesk a hořký žal,
tu nechce se nám plakat v tichu
jak kdys a mlčky trpěti:
ne, stopit chceme tváře v smíchu
a v moře dmoucí hleděti
a nelitovat krve mřivé,
již prolil v boji každý z nás
a čekati zas jako dříve
až příliv v proud nás strhne zas...