Přede mnou sklenice s vodou,
mění se v oceán.
Sloupy z vln rostou jak přístavní kůly.
Číšníci, hosté blíží se, vzdalují jako šik lodí.
Cítím příliv a odliv,
jsem na Rudém moři,
čním z něho jak náhlé skalisko,
mám strach, aby křižník nenajel na ně,
je vůkol již noc,
paže mé dlouží se k nebi,
chápou se souhvězdí žhoucího na něm,
nyní jsem světlárnou,
mohu pomáhat lodím,
aby pluly bezpečně k zemi,
je opět den,
šumivé peruti moře
mění se v gigantský koš,
v kterém je ovoce z celého světa,
nesčetně paží se vztahuje odevšad,
chtivy jsou zrale šťavnatých plodů,
v dohledu molo rybinou čpící,
s kůly, u kterých dřímou lodi,
moře se scvrká v sklenici vody,
připíjím z ní na zdraví světu.
Jak snadno lze vypíti oceán